Terapie světlem - starobylá světelná terapie

Sluneční světlo - zdroj života ...
 

Využití světelné terapie v lékařství má dlouhou historii. první zdroj světla používaný ve fototerapii bylo přirozené sluneční záření. Sluneční světlo se využívalo pro léčebné účely již ve starověkém Egyptě. Později popsal možnost užití slunečního záření pro léčbu různých zdravotních potíží Hippokrates. I když účinky terapie slunečním světlem tehdy nedovedl nikdo vědecky zdůvodnit, její hojivá síla byla nepochybná a římští a arabští lékaři zavedli světelnou terapii jako obecnou metodu léčby.

Světlo a vy ...

Sluneční světlo není jen něčím, co způsobuje, že se cítíme dobře, je to esenciální součást našeho biologického systému. Stejně tak jako rostliny potřebují sluneční světlo, aby se jim dařilo, tak i my je potřebujeme. Dnes již víme, že lidský organismus přeměňuje světlo na elektrochemickou energii potřebnou pro podporu našeho metabolismu a endokrinního systému. Sluneční světlo pomáhá lidskému tělu při regulaci mnoha důležitých biologických procesů. Aktivuje řetězové biochemické reakce v buňkách, povzbuzuje metabolismus a posiluje imunitní systém celého lidského těla. Řekové i Římané věděli, že sluneční světlo hraje určitou roli při hojení - ikdyž příliš nechápali, proč je tak důležité. Moderní použití světelné terapie není současným fenoménem. V roce 1903 byla dánskému lékaři Nielsu Ryberg Finsenovi udělena Nobelova cena za jeho práci v oboru světelné terapie. Své objevy využil k tomu, aby zkonstruoval přístroj, který mohl vyzařovat podobné vlnové délky jako slunce. Tím dokázal úspěšně vyléčit znetvořující formu tuberkulózy kůže. Stále více jsou využívány poznatky fyziky k vývoji léčebných systémů, které kopírují přírodu při ovlivňování biologických systémů pozitivním způsobem.